Aktuality

STO LET ITALSKÉ TRADICE

Světoznámá italská značka Fiat zanechala svou stopu napříč třemi staletími lidských dějin, během nichž léta plná inovací a vítězství střídala i těžká období. Z kdysi malé továrničky se však stal respektovaný hráč na globálním trhu. Pojďme se společně podívat, jak to všechno začalo.

Úsvit legendy

 

Historie jedné z nejstarších automobilek v Evropě se začíná psát roku 1899, kdy ji v italském Turíně zakládá Giovanni Agnelli, starosta jedné z přilehlých obcí. Společnost s původním názvem Fabbrica Italiana Automobili Torino později vstupuje do povědomí občanů pod zkratkou FIAT. První vůz s prostým označením Fiat 3 ½ HP brzy následují další úspěšné modely a popularita firmy raketově stoupá. Agnelli využívá příležitosti a posiluje propagaci svých vozů, aby firmě zajistil místo na výsluní. Spojuje také FIAT s prostředím závodních okruhů, na nichž jeho vozy mnohokrát slavně vítězí.

Doba rozmachu i válek

 

V první dekádě 20. století se rostoucí Fiat již pyšní 2500 zaměstnanci a více než tisícovkou vyrobených vozidel. Zájem o osobní automobily stále roste, třebaže se stále nejedná o běžnou záležitost. Výrobní kapacita stávající továrny se proto záhy jeví jako nedostatečná, a Fiat se tak pouští do budování nového pětipodlažního závodu, který se zapíše do dějin jako největší evropský závod té doby. První světová válka přinesla nové výzvy pro všechny průmyslníky a Fiat nebyl výjimkou. Jeho továrna brzy produkovala letadla, kulomety, nákladní auta i sanitky. Po válce výroba opět přechází na produkci osobních automobilů a světlo světa spatřují modely jako Fiat 501, 519 či první čtyřmístný Fiat 509. Ve 30. letech se firma pod tlakem Mussoliniho politiky orientuje výhradně na domácí trh a svou pozornost zaměřuje na vývoj nových technologických řešení. Uvedení na trh se dočkaly také dva nové modely, které si mezi lidmi získaly obrovskou popularitu: Fiat 508 Balilla a proslulé Topolino (myška), nejmenší osobní automobil na světě, kterého se za dvacet let jeho existence vyrobilo neuvěřitelných 500 000 kusů.

 

Expanze si žádá rozšíření výroby i do nového závodu Mirafiori, kde se do produkce vozů zapojuje až 22 000 dělníků. Další desetitisíce lidí pracují v četných servisních střediscích po celé Evropě, ale i mimo ni, například v Egyptě. Brzy však přišly další válečné útrapy. Osobní vozy na linkách opět nahradila užitková vozidla a těžce zkoušení dělníci získávají od svého zaměstnavatele kromě práce také základní potraviny či topivo – o sociálním státu v tehdejší Itálii nemohla být řeč. Výroba byla taky poznamenána kobercovými nálety spojeneckých vojsk, třebaže poškození továren nebylo fatální. Po skončení války Fiat čerpá finanční pomoc z fondů Marshallova plánu a orientuje své úsilí na technologické inovace. Plány na znovunastartování růstu se začínají jevit jako úspěšné. A ve válkou zničené Evropě se tak blíží úsvit skutečné revoluce automobilového průmyslu. Ale o tom až příště.